100 mil Podhůřím Šumavy 2022 Se koná 28. května 2022
After all, it’s got to be a little bit stupid in order to be fun.
Koneckonců to musí být trochu hloupé, aby to byla legrace.
Ester Horanyi
Zveme vás na nevšednou a nezapomenutelnou akci 100mil podhůřím Šumavy. Délka 160km a 4000m převýšení
Termín akce je tradičně poslední květnová sobota 28. května.2022 . Sraz je v 4:50, Čas startu je v 5:00 hodin. Místo startu je Náměstí POII v Českých Budějovicích. Cíl do cca 22:00 v Boršově nad Vltavou restaurace Pod Skálou.
Pro všechny, kdo má zájem si projet trasu, může si zvolit termín a čas startu sám. Bude zařazen jako ITT (individual trail timing), bude zařazen do tabulky, bez možnosti uplatnění rekordu závodu. Stačí mi ohlásit datum a čas startu, po dojetí výsledný čas v cíli. Děkuji Lojza
Ohlasy z minulého roku:
Ahoj,
chtěl bych se zúčastnit vaší kratochvíle zvané „100 mil podhůřím Šumavy“ Je nutná přihláška předem nebo stačí se dostavit na start?
Ale potřeboval bych vědět, zda je možnost nějakého noclehu přímo v Boršově. A to od pátku do neděle, mám to do Budějovic kus cesty.
Díky moc.
Ahoj,
nějakým způsobem jsem se dopátral na tento odkaz na Vaši příjemnou jarní vyjížďku ULTRA 100 MIL.
Měl bych několik dotazů: máte už zvolený termín, nebo je to stále v řešení?
Nevíte, zda je nějaká možnost ubytování někde v Boršově po případném dojetí v pozdních hodinách??
A v neposlední řadě, je nutné pro účast na této Vší projížďce nějaká nutnost v podobě splnění nějakých klubových podmínek apod. Nebo je to zhruba tak, že kdo přijde jede.
Děkuji
Ahoj Petře, Děkuji za zájme o naši akci. Tak díky tobě jsem konečně určil datum 100 mill. Je to tradiční poslední sobota v květnu. Ubytování by se určitě našlo a rádi tě mezi námi přivítáme. S pozdravem Lojza
Ahoj, trasa je každý rok podobná? Kolik je účastníků? predpokládám že jednotky/desítky a není to žádná masovka. s pozdravem Štěpán Stránský
Ahoj Štěpáne. Trasa je každý rok stejná. Uvažovali jsme o otočení trasy, ale zatím jsme to nerealizovali. Počet účastníků je cca 10 až 15, většinou kamarádi a známý. S pozdravem Lojza
Jirka mne namotivoval na letošním setkání Vrchařské koruny s tím, že je to „prej“ pohoda. Tak letos to asi vyzkouším, tu „pohodu“…
Bohužel já tu pohodu asi na 99% vynechám :-(( Jirka nemám najeto a jsem v práci…
… a jelikož lidské ego chce pořád krmit něčím novým, tak zvažme nové varianty pro rok 2013. Napadá mě taková drobná „kulturní vložka“ mezi Bobíkem a Libínem (=Třístoličník:-), mezi Kletí a ČB (=Poluška) nebo třeba již zmíněný start za tmy (co takhle půlnoc?). Myslím, že s odstupem času si každý řekne, že když to přežil, tak bude chtít napříště něco víc. :-))) Petr
Ahoj,
předně chci poděkovat klukům za nápad podobnou akci pořádat. Je to již řádka let, co jsem se naposledy zúčastnil závodu (bike maraton) přesto (nebo právě proto?) jsem se na tuto akci hodně těšil a díky volbě druhého termínu se mohl i zúčastnit. Na přípravu nebylo tolik času, celodenní akci jsem od léta nejel, ale pravidelné tréninkové středy měly rozhodně na kondičku a techniku velký vliv. Víkend před závodem jsem dal relax a řádně se předzásobil energií z pečeného prasete hojně zapitého pivem a Jamesonem:).
Moje strategie do závodu byla poměrně jednoduchá – nepřepálit start. To se sice povedlo, ale první vážný problém byl bohužel již na Kluku, kdy jsem se pokusil vyjet zelenou ze Slavče a v posledním stoupáku se mi seknul cvrček (ten v kazetě). V tu chvíli začalo jít do tuhého, člověk si ani neuvědomí, jaký je to komfort moci ve sjezdu stoupnout do pedálů. Řekl jsem si, že to prostě nějak zkusím a jako zázrakem se při sjezdu do Lipanovic cvrček uvolnil (nicméně zlobil až do cíle). Kluky jsem nakonec po chvilce dohnal, a tempo pak držel až do Volar. Jelikož jsem při trasování chyběl, užil jsem si Pavlem naplánovanou trasu parádně, sjezdy vychutnal, výjezdy vytrpěl.
Ve Volarech jsem k obědu zvolil (pro někoho překvapivě:) špekové knedlíky se zelím a cibulkou a na takto dlouhý závod mohu jen doporučit! (s kosmickou stravou v tubě nemám zkušenosti:). Z Volar už to překvapivě tolik nejelo, Libín byl na morál, Kleť z Červeňáku utrpení. Nicméně na vrcholu jsem posbíral zbytek sil a s pořádnou vervou se vrhl z kopce dolů, pak podél řeky a na rezervu až pod skálu.
Díky všem spolujezdcům za motivaci jet rychleji a dál,
kolu zdar!
Vážení kamarádi,bikeři!
Především bych chtěl Všem poděkovat za účast na prvním a snad ne i posledním ročníku vytrvalostní akce předhůřím Šumavy. Pokud můžu říct za sebe tak považuji akci za vydařenou 🙂 jak z hlediska kvality účastníků (to
především) tak kvalitou trasy!Všichni co jsme se sešli při brzkém raním startu jsme šli do neznáma.
Od startu,na kterém nás doprovodil hlavní trasér Pavel bylo tempo zvolenou euforicky v plném nadšení.
Časem jsme zvolili tempo myslím trochu moc rychlé s tím ,že jsme nevěděli jaký profil trati postupem času a únavou nás čeká.Kopce kilometry nám ubývaly ale únava zase přibývala.(teda aspoň u mne).Nechávali jsme za sebou kopce jako Kluk,hřebenovka nad Holašovicemi,Vysoká Běta,louka do Klenovic!,Bobík!!Sněžná,Libín!!Kleť!!! a jiné stoupání na kterém padlo mnoho sil.Pro mne asi byla nejhorší cesta na Bobík nekonečný asfalt a sil málo.Poslední kopec a pokud řeknu za sebe tak asi nejtěžší z hlediska zbytku sil byla Kleťovka po červené z Č.Dvora.Tam už se jelo jen na morál a vidina cíle byla tak silná ,že opravdu nešlo z kola sesednout 🙂 a jen tupě točit nohy,hlava dolu do země .Mimo jiné mi na přejezdu silnice pod vodárnou ještě vypadly sušenky a přemýšlel jsem zda je tam nechat.Omlouvám se všem že jsem je tam nechal ležet ale opravdu jsem neměl sil slézt z kola a sbírat je.(pokud je někdo najde snězte je :-). Nakonec šup a Kleť zdolána:-) Pak už jen sjezd k řece a pohodovým flou do Boršova kde jsme jel jak drak a užíval si znalosti terenu.
Co se týče defektů a servisu kol v přední skupině,až myslím na dva průrazy (z Kleťě) vše ok. Je vidět,že jsme nikdo nic nepodcenil!!Zranění myslím že také žádní jen ta úvana. Do cíle jsme sice dojel jako první,ale to není vůbec důležité.Tato akce byla pořádána pro to,aby si to každý odjel s tím že ho kolo baví a má z něj radost.Podívá se tam kam se během jednoho dne nepodívá.Pokecá s kamarády a pozná jiné.
Ješte jednou všem díky a biku zdar.
Jirka
Pingback: 100 mil očima účastníka
Ten Sliz na Libíně mi moc nepomohl
Lojza
Příspěvek Petra
Já vyjel s čistě věcnou taktikou: do Chvalšin výletní tempo tj. šetřit síly, napálit to až po červené nahoru na Kleť a pak už jen držet popř. mírně zvýšit tempo ve sjezdu k Dívčáku a kolem řeky do cíle. Můj plán dostal první záhlavec už na Vysoké Bětě, kdy jsem si vybaloval svačinu a chroustal ji déle, než byla trpělivost ostatních, kteří se rozhodli mi ujet. Trasu jsem nakonec nějak rozluštil (Pavel byl přítel na telefonu:-), hnal to sólo pod Buglatu do Lhenic, na Mičovice a Klenovice, kde na mě naštěstí banda čekala s ne úplně čistým svědomím (což jsem popravdě nečekal a potěšilo mě to). Tento lehce kritický moment mi do krve vyplavil dostatečné množství hormonů, které mi tam pak působily i nadále. V následující fázi na Husinec jsem se pro jistotu situoval do čela skupiny, aby se mi náhodou nestalo totéž, co na Bětě. 🙂 Tím se mi roztočily nohy, a po svačině jsem táhl za začátek provazu dál, a to až na Bobík, s Pavlem Samcem po boku, který jel jako tankostroj. Únava se pořád nedostavovala, a tak mi – zhruba v (kilometrové) půlce trasy – začalo narůstat sebevědomí, že moje taktika, zmíněná v první větě, se možná i podaří. Lehký náznak „hlaďáka“ jsem ignoroval, jelikož do Volar zbývalo jen pár kilometrů dolů s kopce. Oběd byl celkem v poklidu, ale než jsem stihnul zaplatit a vyvenčit se, tak Lojza s Jirkou bez předchozího varování zase ujeli. Tím se mi vyvalila další dávka adrenalinu, a jelikož jsem se najedl tak akorát, tak jsem roztočil konve a v Dolní Sněžné jsem oba kluky dojel pro změnu s Martinem Pexou v patách, a pokračovali jsme společně ve čtyřech dál až do Libínského Sedla. Na Libín se z mého pohledu začal lámat chleba, i když upřímně jsem to čekal a varoval před tím celou výpravu už od startu. V brutálním výjezdu po modré nastoupili Jirka s Martinem, zatímco já s Lojzou jsme za pohodové konverzace kráčeli nahoru ve snaze trochu ulevit zádům. Těsně před výstupem přišel „hlaďák“ s pořadovým číslem 2. Nahoře bylo z tváří všech patrné, že síly ubývají. Každý se snažil ještě něčím nakopnout = většinou to byla cola, pivo, radler. Lojza to řešil zeleným jablečným nanukem jménem Sliz = každý holt máme jiné chutě, když jsme skoro na dně. Mně se po gulášovce zvedal kufr a tlaky byly i na opačném konci trávicího traktu, ale nakonec jsem to nějak ustál. Tady na Libíně bylo vidět, že všem jde o totéž = dojet do Chvalšin. Pak už to psychologicky bylo „jenom přes Kleť“, což se zdálo jako překážka předem odhadnutelné obtížnosti. Ve sjezdu z Libína se za mě pověsil Martin, zatímco Jirku jsme tušili někde před sebou, a v duchu jsem si troufal věřit, že získaný náskok už udrží, Chvalšiny projede bez plánované svačiny a bezohledně protrhne cílovou pásku. Gulášovka mě „dovezla“ až do Březovíku, tedy opět za vydatné psychické podpory Martina, který jel od startu pořád se stejnou lehkostí a mně začínalo vrtat hlavou, zda vůbec na této akci mám co pohledávat. 🙂 V Březovíku jsme dojeli Jirku, který svůj náskok ztratil hledáním správné cesty. Záhy se někde zezadu vynořil zbytek skupiny, během pár sekund jsme byli pohlceni a já jen nechápavě zíral na oranžové dresy Nezmarů, jak se zabydleli v čele pelotonu a vláčeli mě za sebou jako onuci až do Chvalšin. Plánovaná svačina se konala v hodně pietní atmosféře (nechápu Lojzo, jak se ti povedla fotka, ze které to vypadá úplně opačně:-), každý už jen cucal z ampulí magnesium, carnitin nebo power gel a potajmu okukoval výrazy ve tvářích ostatních souputníků. Ve vzduchu viselo, že každý bojuje čistě a jen o přežití. Výstup na Kleť probíhal v těžkých pasážích dle očekávání pěšky, zase s výjimkou Jirky a Martina, kteří se tak pasovali na skutečné krále výjezdů (nebo jim nešlo vystoupit z pedálů?:-). Byl jsem ochotný obětovat i odřené paty z chůze do kopce, protože síly na vyjetí už nebylo kde brát. Nahoře Jirka hned vlítnul do sjezdu a zasadil tak semínko svého triumfu. Po rychlém radlerovi na terase před restaurací jsem to pustil dolů s Martinem v zádech. Tak nějak jsem doufal, že moje 29ky budou valit dolů po rozmlácené žluté značce přece jenom o trochu rychleji než jeho karbonová 26ka scott. A ne sjezd se ještě chystali Nezmaři, Honza a Lojza. Dole jsem se bojácně ohlédl a za mnou ticho po pěšině, tak jsem točil v posledním tažení jak smyslů zbavený až do Boršova, povzbuzujíce sám sebe občasnými bojovými výkřiky. Až Honza, který dojel za mnou, mi prozradil, že Martin měl ve cestou dolů defekt, ale já byl za jeho hrozbu v zádech i tak neskutečně vděčný. Mám-li shrnout pocity do jedné věty, tak: Děkuju všem účastníkům za úžasnej morální náboj celý akce a otevřeně tímto za sebe prohlašuju, že v klasické sestavě Legend MTB Clubu bych to celé jel tak o hodinu až dvě déle. Neokoukané tváře na neokoukaných strojích probouzejí konkurenční náladu a celá akce tím dostává úplně jiný, takřka soutěžní náboj. Martinovi tímto děkuju za to, jak mě chvílemi (aniž o tom věděl) neskutečně dopoval bojovou náladou, a nebýt defektu dolů z Kleti, tak to dopadlo celé určitě jinak. No, a na úplný závěr jedna filozofická myšlenka: Kdyby s námi jel Pavel Kosař, tak bylo ještě o jednoho hodně nadějného vítěze víc = protože objektivně měl po celou dobu přípravy závodu největší vůli a formu taky. Jako hlavní trasér a jeden z myšlenkových otců celé akce se není čemu divit. 🙂 Petr Novotný
Tak přátelé, podívejte se na konečnou trasu závodu.
Byli jsme nuceni ji poopravit z důvodů kvality a orientace v terénu.
Podstatná změna je na výjezdu na BOBÍK, pak trasa na Libín a zjednodušili jsme trasu na Ktiš přes Chroboly. Zítra zveřejním popis trasy. Lojza
Rád se zůčastním této 160 km vyjížďky i termín vyhovuje.
S pozdravem Bavor.