Jirka mi v týdnu zavolal, že dostal na víkend zelenou a pomohl by mi se zdolávání Jihočeských vrcholů které mi ještě chybí. Pavel dostal oranžovou propustku pouze na sobotu, takže nakonec jsme vyrazil směr Husinec ve třech . První z vrcholů, které jsme chtěli zdolat, byl Mářský vrch. Cestičky a silničky se střídali jako na horské dráze. Pořád nahoru a dolů a nahoru a nahoru. Paráda. Sjezdík do Vimperka, směr na Boubín a to je pouze nahoru ze 700 m/m do 1362 m/m. Nejhorší vopruz byl nosit naložená kola po dřevěných schodech, které klouzali jak na ledě. Na Bobík jsme prakticky slítli ( já teda kus tlačil ). Do Volar to už bylo jen oblíbeným singlíkem mírně zničeným těžbou. Ve večerce jsme doplnili zásoby na noc a pokračovali směr Dolní Sněžná, kde se Pavel odpojil směrem na Libín. Já s Jirkou jsme pokračovali na Horní Sněžnou takže nahoru. Operativně jsme změnili trasu směr do Arnoštova a oklikou jsme stoupali na Knížecí Stolec ( Jirka mně neskutečně deptal, když vyjel až k rozhledně) . Pár fotek a rychle dolů, nebo zde fičel studený vítr. Původní myšlenka na bivak na rozledně vzal za své. Rychle , se zbytkem sil, jsme směřovali na nouzové nocoviště v Novém Údolí. Po 100 km a cca 2500 výškových metrech jsme spočinuli v lůně přírody v samém srdci Šumavy. Já ve spacáku v komfort zónou 10°C ( v noci cca 4°C ), ale přežil jsem ve zdraví. Ráno jsme posnídali a od Rosenauerovi nádrže podél kanálu jsme mazali směr Frídava- přívoz do Frymburka po zelené na Světlík domů. Krásných 200 km a cca 3500 výškových metrů, zdolány „4“ kopce a zážitků k nezaplacení.
Náš oblíbený dopravní prostředek. Za obcí Chlumany bezejmenná kóta 699 m/m krásný výjezd a sjezd.
Mářský vrch, první cíl. Na Boubíně si kluci prohlíží fotky.
Bobík Knížecí stolec a Jirka
Moje klopýtání na Knížecí Stolec Nouzové nocoviště v Novém Údolí.
Panoramata od Světlíka
