Indiánský oběh Českých Budějovic Pozor změna termínu

3 komentáře: Indiánský oběh Českých Budějovic Pozor změna termínu

1. Jirka napsal:

   18.3.2015 (10.03)

   Tak Lojzíku Radku Petře.. Jste šikovní a s pevnou vůlí:-) jen tak dál.

   Odpovědět
2. admin napsal:

   16.3.2015 (21.47)

   Jak jsem řekl, tak jsme udělali. Dokončili jsme kolečko kolem Budějc. Teda přesně dokončili jsme Indiánský oběh Českých Budějovic. Ale po pořádku. Nasliboval jsem klukům všechno možné. Třeba, že bude sluníčko, bylo. Že budeme chodit pěšky, chodili jsme. Slíbil jsem, že poběžíme pomalu, ( kecám, to bych nikdy neslíbil . )
   Ale od začátku. Po testování trasy z minulého týdne, jsem byl zvědavý, zda se mnou někdo poběží. Slyšel jsem hlasy, že když bude pršet, tak se neběží. No samé kraviny. Mněl jsme to domluvené. O půlnoci přestane sněžit, v sedm přestane pršet, v devět začne prosvítat sluníčko a od jedenácti bude svítit pořád.
   V osm jsme se sešli v plném počtu tří. Mile mně překvapil Petr, který nejvíc o mně pochyboval a hlavně to dal až do konce. Napojili jsme se na metrix ( runtastic), spustili stopky, jedno nepovedené selfie a vyrazili jsme zběsilou rychlostí vpřed. V lehké konverzaci jsme nastavili tempo, jako kdybychom běželi maximálně 15 kilometrů. Naštěstí jsme měli sebou Radka, který se nenechal strhnout k neuváženým činům. Nicméně jsme uháněli směrem k Českému Vrbnému, zpět k Arpidě, Máj, a lesem na zelenou směr Koroseky. Už u Arpidy padali poznámky, že po deseti kilometrech jsme 200 metrů od domova. Když jsme odbočili namísto do Homol na Koroseky, tak jsem vzádu slyšel nějaké řeči, ale nevěnoval jsem jim pražádnou pozornost. U pilota nad Boršovem jsme dali opět nějaké fotky a pelášili k řece. ( rebelantské řeči už nebudu komentovat, pro jednou: i když jsme se letecky vzdalovali od cíle, prakticky jsme k němu pořád směřovali. Jak praví rada z jedné pohádky, neuhnul jsem z trasy ani o krok a nepodíval jsem se ani vlevo ani vpravo, natož dozadu. Co bylo neseno s nelibostí posádky.)
   Následovali v rychlém sledu Boršov, benzinka a rychlé občerstvení, podél trati do Kamenného Újezdu, mohyly a pak Plav. Zde jsem začínal být trochu nervózní z malého časového zpoždění dle itineráře. Nahoru do Heřmaně a dolů k Vidovu, kde jsem před týdnem ukončil půlkruh. Bylo to až neskutečně přesné, 32 kilometrů a nám pomalu docházela voda. Ale začalo to jít z kopce, teda už nám zbývalo menší vzdálenost než jakou jsme uběhli. S morálkou to bylo to samé, ale pauzička u zavřené hospody ve Srubci nám všem prospěla. Úsek Nedabyle, Hůrka, Staré Hodějovice byl nejvíc nudný. ( Zde je nabíledni změna trasy pro příště, do katastru patří ještě Kaliště a Třebotovice, kde bude možné trasu zatraktivnit.) Dobrá Voda směr Hlincovka, kde nás dva pánové zachránili od smrti žízní, seběh do Rudolfova, občerstvení ve večerce, Borek, Hrdějovice a cíl. Potřásání rukou, děkovačky a řeči, že nikdy více.( Už máme plán na příští víkend)
   Jak řekli, tak udělali. V porovnání s výletem na Kokořín, nic moc.
   Bilance 61,5 km, 8:11 hodin na cestě a neskutečný zážitek.
   Tak příště Lojza
   PS: Musím poděkovat Radkovi, že přizpůsobil rychlost s Petrem a že mně brzdil a i proto jsem trasu dokončil. Děkuji Petrovi za jeho vůli dokončit okruh s námi, i když to vypadalo v půlce trasy bledě.

   Odpovědět
3. admin napsal:

   8.3.2015 (19.52)

   I když jsem z objektivních důvodů musel odložit Indiánský oběh o týden, přece mi to nedalo a došel jsem pře osmou ráno na startovní čáru. Samozřejmě tam nikdo nebyl a když už jsem tak tak postával, tak v 8:00 hod jsem vyrazil tempem raněného buvola směrem k Českému Vrbnému. Dost nezáživné.( musím přeložit start k Arpidě). Začátek „běhu“ mně donutil přehodnocovat pár dní zpět. Pátek úprk na Kluka ve skvělé společnosti,ale vysokém tempu jsem zakončil maxi řízkem ve Vrábči a čtvrtým pivem v Kotvě s půlnočním návratem domů. Ráno jsem naskočil na singla a jel na domluvenou akci na kolo.( Plápolal jsem za Pavlem a Petrem, ale alkohol mně hnal dopředu. Ve skupině mně držela pouze shovívavost kamarádů.) Po hodině běhu jsem byl asi 3 km od domova – depresivní, ale počasí mně hnalo vpřed. Ještě na kole jsem často tlačil do kopce a to se dnes projevuje na mých starých kolenou. Samota maratonského běžce je hnusná, donutí vás přemýšlet a kravinách.Třeba jestli mám zastavit a vyklepat si kamínek z boty. (To ale budu mít horší průměr.) Co myslíte šel ven až po tom, co mě pořádně pozlobil. Ještě jsem potkal staršího běžce. Jak mně míjel, tak se mně ptal zda mířím na Kleť. ( to si dělal pr–el, ledva se vleču). První polovina trasy, kterou jsem chtěl dnes pokořit je ta hezčí. Po dvou hodinách jsem se dokodrcal nad Boršov k památníku pilotů a sbíhal jsem k řece – paráda. Na pumpě jsem doplnil pití a směřoval na Kamenný újezd a Plav. V Plavu jsem byl po třech hodinách běhu a cíl byl jen pár kilometrů — Vidov. Tam jsem měl mít v nohách 35 kilometrů, ale skutečnost byla jiná. Zastávka ve Vidově byla zrušena a já to vzal ještě podél Malše až ke Kotvě, kde jsem nastoupil na bus. Suma sumárum 37 km, Silná procedura a krásně strávené dopoledne.

   Odpovědět