K jednomu se musím přiznat. Nevím jezdit na silničním kole a v pelotonu vůbec. Měl jsem velké obavy když jsem Romanovi slíbil účast na výletu do Lince. Bál jsem se, že se smotám a způsobím nějaký karambol. Ale všechno vyšlo v naprosté pohodě. Ale po pořádku. Na sraz se nás sešlo šest, bohužel spousta srabů zůstalo doma k jejich škodě.
Po povinném focení, úderem sedmé hodiny jsme vyrazili na trasu. Rozvážným tempem jsme zamířili ke Kamennému Újezdu a nabrali směr Linec. ( vsuvka: Po pár kilometrech mně začali bolet nohy. Na tak pomalé tempo jsem nebyl zvyklý. Já když sednu na silničku, tak dupu do pedálů jak smyslů zbavený.) K mému štěstí měli kluci rozum a nenechali se vybláznit, protože by jsme skončili cca v Českém Krumlově. Takhle jsme doputovali do Studánek na svačinku a vyrazili do rakous.
Bad Leonfelden v poho, ale naše pohledy se upírali k obzoru kam jsme směřovali. Nic optimistické. Co mělo přijít přišlo. Menší průtrž nás zbavila starostí s oblíkáním. Byli jsme mokří až na kost. V takovém stavu jsme sklouzli do Lince. Pár přeháněk jsme přečkali u kafe a piva na náměstí Lince.
Pak oběd.
Desetikilometrové stoupání z Lince, malý pivovar ve Vyšším Brodě a šílený úprk do Českého Krumlova v čele pelotonu jel lokomotiva Míra průměrem cca 38km/h. Díky Míro za zážitek.
V cíli. Na závěr chci poděkovat Romanovi za parádní akci a těším se na tu příští.
Účet: najeto 200 km průměrem 26,2 km/h FOTKY
Skvělé,to mi připomíná tu atmosféru,co tam panovala. Nádhernou.
Roman