Třetí den
Ráno nás přivítalo hustou mlhou. Po snídani bylo potřeba dát kola trochu do cajku po včerejším dešti. Stroje i ztuhlé svaly se podařilo rozhýbat a tak jsme mohli pokračovat. Díky mlze jsme si neužili žádné výhledy do kraje. Po přejezdu Žďákovského mostu a napojením na zelenou půlenou značku začalo parádní bajkování. Najetím na červenou značku stezky ve stejném duchu pokračovaly. Díky sluníčku a oteplení se stávalo ježdění ještě lepším. Ve Zvíkovském Podhradí jsme na oběd zajeli do místního malého pivovárku. Nasyceni a napojeni výbotným pivkem jsme pokračovali na jih. Zelená značka lemující Otavu po pravém břehu byla zábavnější víc než jsem doufal. Sjezd k potoku u místa Svatá Anna stál za to. Úzka pěšinka v křoví a velkém sklonu kde není vidět jak pokračuje za zatáčkou, paráda. Třešínkou na dortu byl poslední technický sjezd k Otavě. Na místě zvaném Kavkovna jsme sjížděli přes velké volné kameny a uklouzané kořeny. Uspokojení ze sjetí všech parádiček na trati bylo opojné. Následovalo příjemné poježdění podél řeky do Písku. Díky hodinovému předstihu na nádraží jsme ještě mohli trochu relaxovat – troje kvasnice od Dudáka to zajistily dokonale.
S Jirkou jsme konstatovali,že každý den stál za to a měl svoje nej. Také směr jakým jsme danou trasu jeli byl zvolen dobře. Jet v opačném směru, tak jsme spoustu kopců tlačili. Tři dny výborného ježdění.
Na zdraví,Kosík.
