Složení bandy: Jirka,Lojza,Pavel a Petr.
Úkoly byli na začátku jasné.
Peťa byl jmenován vrchním dopravcem.
Pavel jako vždy trasér.
Já jsem byl pasován na dokumentaristu a hoteliéra.
Jirka na domumentaristu a svačináře.
Ale po pořádku.
Čtvrtek: Naložení kol a osob ve čtvrtek večer proběhl v naprostém pořádku. Cesta utíkala super rychlostí až do.. nevím přesně kdy začali problémy s autem, protože jsem spal, ale auto nejelo.
Petr měl černý puntík. Zastavili jsme na krajnici dálnice D1, vypnuli motor, světla a čekali….. Pak Petr nastartoval a problém byl vyřešen. Černý puntík mu byl smazán.
Ubytování proběhlo v půlnoci a musím poděkovat správci ubytovny p. Jiříčkovi že na nás čekal až do příjezdu. Pak už jenom pivo , Jagermaister a na kutě.
Pátek:V pátek nás čekala královská etapa, kterou naplánoval trasér Pavel. Na naše dotazy se jen potutelně usmíval. Zakrátko jme poznali proč. Ale popravdě úžasné trasy na kolo, singltreky, rozbité lesní cesty, které byli plné děr od lesní techniky a jízda ve vyšší rychlosti kolem nich byl pořádný adrenalin.Poznali jsme,že značka „nesjízdná trasa“ schovává nejhezčí sjezd dne. Zastávka na oběd přinesla první stravovací problémy Jirkovi. Ta suchá rýže se asi opravdu nedala jíst. Do cíle jsme přijeli až za tmy celkem zdrchaný. Na Petra to určitě nemělo taký dopad jako na nás ostatních, Protože jsme ho odtáhli z diskotéky plné místních děvčat domů před půlnocí. ( Jirka dostal nedovařené těstoviny – proto si objednal pálivou pizzu – druhá a třetí chyba. Ráno pořádně skučel vedle v kabince.)
Sobota: V sobotu jsme byli domluveni s domácími cyklisty ze skupiny kolo-bezky .Kluci nám dali pár rad na trasy, které jsme měli naplánované. Kousek za Lačnovem jsme se rozdělili. My zamířili na hřeben Vizovických vrchů až do Luhačovic.
Neděle: Tak to byl zážitek. V poledne jsme měli odjíždět a tak jsme vyrazili na krátkou. No tak strmý kopec jsem ještě netlačil. Ale sjezdy a hřebenovky to vynahradili.
Na závěr: Jak říkám, To se musí prožít. Vyšlo nám vše. Počasí bylo neskutečné. Příroda nádherná. Trasy v Bílých Karpatech a Vizovických vrších jsou nepopsatelné. Je to úplně jiné ježdění než na Gardě, nebo ve Val Di Sole kam jsme jezdili. Vše bylo až na výjimky jezdivé, zábavné, minimum asfaltu v lese a vše se odehrává na hřebenech.
Rád bych se zde ještě vrátil. míst je tu nesčetně.
Jagermaistwer před spaním.
Na trase k hranicím.
Část skupiny cyklistů z Brumova a Valašských Klobouk.
S Jirkou jsme to měli zajedno, on dva krát zasukoval řetěz a já dva krát prorazil duši.
Našli jsme tam i takové stoupání. Hodnocení kopce: To by ani Jirka nevyjel. A s Petrem toho vyjeli spoustu.
Panoramata
Ještě trasy Bílé Karpaty , Vizovické vrchy a kousek nad Brumovem. Fotogalerie a od fotky Jirky
