Přežili jsme. Kdyby se mně někdo zeptal na stručné zhodnocení naší akce, tak by to byli zřejmě tyhle dvě slova – Přežili jsme. A dodal bych ještě snad ve zdraví a neponeseme žádné fyzické ani psychické následky. Jak pravil klasik, zážitky musí být silné. Ale po pořádku.
V pátek jsem nepřetržitě sledoval radary a to mi vůbec nepřinášelo žádnou radost. Celý příspěvek
Pohoda jazz. Tak jak jsme na závěr popíjeli presso, tak jsme si užívali celý den. Dnes jsme měli pořád hlavy nahoře. Poprvé z důvodu nádherných panoramat a podruhé Pavel pečlivě sledoval oblohu a snažil se trasovat do pohody bez deště. Povedlo se. Během týdne jsme zamířili do Chvalšin už potřetí. Pivo a pizza. Získali jsme na Chvalšinách určitou závislost a to je dobře dívat se na Kleť z odvrácené strany. Po sobotním celodenním dešti jsme se ze začátku vyhýbali terénu, co napořád nešlo. Na startu jsem se vysmíval Pavlovi, ale jak by řekl klasik “ Kde jsou moje blatníky?“, tak ty jsem mu záviděl až do konce akce. Pod čarou – musím se začít kontrolovat, začínám mít Jirkův syndrom, když se přede mně někdo dostane, tak ho musím docvaknout a dostat se minimálně a pár centimetrů před něj. Docela jsem se tomu začínal smát, ale mně to může zabít. (v mém věku může čerpadlo kdykoli vysadit). Myslel jsem, že to dnes bude kilometrově slabé, ale 96km a 1977 výškových metrů na singlu není zas až tak špatné. Takže na závěr : 25.5.2013 jedeme 100 mil podhůřím Šumavy. Už se moc těším. Singlu zdar L Celý příspěvek
Dnešek nám zřejmě stanovil diagnozu, asi nejsme normální. Data mluví za všechno, vzdálenost 93,3 km nastoupáno cca 1800 výškových metrů a to vše na singlespeedu. Dnes jsme seděli na tom pekelném stroji 6 1/2 hodiny. Ale to byla všechno paráda a nekončící radost z utrpení. Ne vždy byla trasa singlespeed friendly, ale to patří k našemu ježdění. I když pořád remcám, nemyslím to vážně, tak se na mně Pavle nezlob. Jirko promiň, kvůli mně jsi zmeškal rodinný výlet. Celý příspěvek
Z chladného prvomájového rána se vyklubal krásný den. Vlakem jsme se dopravili do Rybníka a vyrazili k domovu. Po pár metrech škrt škrt a mně to neřadí, naštěstí sebou vozím svého mechanika Pavla. pár metrů a pár pootočení řazením a už neškrtá. Je fakt, že dnes jsem byl marnej – řazení neřadilo, tlumení netlumilo, nohy našlapali jak by měli, jen ta trasa byla nádherná. Spousta květin kolem stezky, zpěv ptáků k nezaplacení. Opět jsme zkontrolovali Louzek, Sokolčí a Pořešín – zde se zastavím, to oplocení nechápu, je to pouze kvůli vstupnému, nebo ochraně hradeb? Naštvali nás v Kaplici a proto jsme měli pivo až v Římově.
Kolu zdar L Celý příspěvek
Počasí si s námi docela zahrálo na překvapení. Teplota, tlak a rosný bod tak akorát, že nepršelo. Na trasu nás vyrazilo šest, dnes se k nám přidali Pepa a Jindra. Všichni jsme se šťastně vrátili domů i když v jiném čase. ( různé důvody ) Konečné zúčtování 93km. Na první delší výlet až dost. Celý příspěvek
