Pavel Hadáček je dalším pokořitelem dvaceti vrcholů Jižních Čech 2016. Akce se úspěšně zúčastnil i v minulém roce. Blahopřejeme.
Ještě před závodem 100 mil Podhůřím Šumavy jsme si s Petrem udělali menší výlet do okolí. Směr Bechyně, Tábor, Milevsko, nocleh u rybníka a zpět. Donutil jsem Petra vystoupat na „Skočický hrad“ a „Svobodnou horu“ další dva vrcholy do VKJČ po 220 kilometrech. Parádní víkend, parádní počasí.
Akce je ukončená, ale ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Ale po pořádku.
Ráno se nás na náměstí sešlo devět odvážných borců.Počasí nám“ přálo“, nálada dobrá, a tak jsme vyrazili na zdolání trasy 100 mil podhůřím Šumavy s převýšením 4000 metrů. Už po startu nás Jirka protáhl vysokou trávou, aby jsme si nezvykli na sucho v botách.(Jak moc to bylo prozíravé). Ve Slavči nás přišel podpořit Petr Novotný a s jeho povzbuzujícíma slovy jsme nakrojili první metry prvního stoupání. Karel Kuncl, Jirka Tuček a Martin Pexa nám brzo zmizeli v lese a Já s Michalem a Martinem Majerů a Michalem Nídlem společně vyšlápli na Kluka a vrhli se s plnou vervou na trasu. Stoupání na Vysokou Bětu, sjezd do Třešňového Újezdce, Lhenice a největší překvapení – Průjezdná kontrola s občerstvením na chalupě náčelníka EXTREMO Michala Majera. ( patří mu velké poděkování za občerstvení a vůbec). Kilometry krásně ubíhali a časový harmonogram jsme dodržovali až do příjezdu pod věhlasný kopec Bobík. 8,5 kilometrů dlouhé asfaltové stoupání je otázkou morálky a zkouškou psychické odolnosti. Pro mně to znamená očistec ve všech smyslech toho slova. hned zkraje stoupání jemně zahřmělo, spustil se mírný deštík, který jsme ignorovali a stoupali dál. Zdržení mým odchodem na WC a Martinovým přetrženým řetězem by jen maličko oddálilo apokalypsu, která nastala. Že se spustil liják jak z konve to by ještě nic neznamenalo, ale hromy a blesky, které se blížili rychlostí BLESKU do naší těsné blízkosti ve mně vyvolali panickou hrůzu. Ještě že jsem byl na toaletě, jinak by mi v kalhotách nečvachtala jenom voda. Tak z mého oblíbeného sjezdu se stala ústupová cesta do sucha a tepla v Nádražní restauraci. Čaj, polívka a dobré jídlo v nás utvrdilo rozhodnutí najít vlakové spojení domů, zvlášť , když mezi polívkou a hlavním jídlem venku za oknem probíhalo jedno krupobití za druhým. Pak to šlo ráz naráz. Nádraží, přestup, nastoupení 100 Indů a slavnostní příjezd do cíle, kde už čekali Karel Kuncl jako vítěz s rekordním časem a Jirka Tuček, který dosáhl stejného času, jako loni.
Výsledky
Děkuji všem za účast a těším se na příští ročník, který doufám už dojedu do konce. Zvláštní poděkování patří Michalovi a taky Kateřině, která vtiskla duši designu medailí.
Lojza Orgoň pořadatel
Vítek a Petr se stali dalšími pokořiteli Vrchařské koruny Jižních Čech. Ujeli 392 km 8800 výškových metrů. Neskutečný výkon a blahopřání. Report na BK Nezmar
Vítek Sirotek
Petr Šikl
Říká se , že co nemáš, to nepotřebuješ. S tím bych souhlasil, ale proboha když už se s něčím tahám, tak bych si to měl zkontrolovat, abych to měl v pořádku ( spacák teplý, ale bez funkčního zipu). Naštěstí jsem přežil i tuhle chybku a mohl jsem si s Petrem užívat celý víkend ve zdraví.
Ale po pořádku. Petr mi zavolal ve středu, že v sobotu vyrážíme směr Novohradské hory a dál kam dojedeme. Já na to úplně zapomněl, ale v sobotu ráno jsem dorazil na nádraží včas a téměř vše jsem měl sebou. Start v Českých Velenicích směr Nové Hrady , Terčino údolí, Žofínský prales, Stříbrná huť. V Pohoří na Šumavě odbočujeme směr Cetviny. Tlačíme se k hranicím a užíváme si focení a dobré počasí. Za Dolním Dvořištěm se začínáme poohlížet po noclehu. Výběr byl palouček schovaný před větrem a světem. Pár fotek na přeskáčku později upravím a doplním kvalitními fotkami od Petra.
