Přežili jsme. Kdyby se mně někdo zeptal na stručné zhodnocení naší akce, tak by to byli zřejmě tyhle dvě slova – Přežili jsme. A dodal bych ještě snad ve zdraví a neponeseme žádné fyzické ani psychické následky. Jak pravil klasik, zážitky musí být silné. Ale po pořádku.
V pátek jsem nepřetržitě sledoval radary a to mi vůbec nepřinášelo žádnou radost.
Stačilo se podívat z okna, kde proudy vody padaly z tmavé oblohy. Obdržel jsem a napsal asi 100 SMS, některé dokonce pesimistické. Silácky jsem odepisoval, že nejsme bábovky a nevyměknem, když trochu prší. Malý batůžek jsem vyměnil za největší a postupně do něj naskládal všechno oblečení na kolo co mám, dokonce i pláštěnku, kterou mám už 4 roky a vzal jsem si ji dva krát na sebe. Sbaleno a připraveno, poslední pohled na radary a do postele se smíšeným pocitem, že na něco zapomenu. Hned po procitnutí zapínám PC a koukám na radary a moje srdíčko pookřálo. Nějaké srážky daleko v Itálii, u nás a kolem nic. Na náměstí jsem dorazil až po Karlovi, jediném zástupci skupiny Extremo. Pak přijeli Pavel, Jirka, Petr a dokonce i Roman, který nás přišel vyprovodit a popřát nám šťastnou cestu.
Tak jsme s optimizmem vyrazili do svítání. Bylo docela teplo. Cca 6°C. ( Pavel ještě s rukama nahoře. )
Hned na Kluku jsem si svlíkl termo kalhoty a jeden dres. Zde začala Pavlova derniéra, tak zeleného jsem ho neviděl. Vetchým krokem vyšel do sedla Kluka a přes veškerou vůli se musel vrátit do teplého pelíšku. Tato akce je pro něj zakletá, loni rameno, letos žaludek, takže Pavle příští rok. Nálada se každou chvíli zlepšovala a doufám, že si to všichni užívali jako já.
Nenápadná kolize s klackem ukončila Jirkovo působení v pelotonu. Uražená přehazovačka neumožnila pokračování, nepomohl ani přestavba na singlespeed. Pomohla pomoc zvenčí, Jirka dostal nové kole a objel podstatnou část trasy a zaslouží ocenění.
Pokračovali jsme ve třech. Postupně Husinec, Bobík, Volary, Libín, Chvalšiny, Zde jsem musel přesvědčit Karla, ať chvátá do cíle. My s Petrem ještě spravovali kolo.
Tohle zdržení bylo osudné. V půlce Kletě začalo pršet, ne začalo lejt. Postupně jsem začal na sebe navlíkat pláštěnku, zimní rukavice a kalhoty okamžitě promokli. Petr správně odhadl naši situaci. Ano byli jsme v pr…li. Začínalo jít o život. Teplota 3°C, pocitově – 5°C, padající krupky, na zemi vrstva krup cca 5cm, že to vypadalo na sněhovou pokrývku. Do toho jsme museli sjíždět z Kletě. V půlce sjezdu jsem musel zastavit a navléct si kalhoty z batohu. Z nervozity jsem je navlíkl naruby. Takže znova boty zout šlápnou na zem, otočit kalhoty, nazout mokré boty, návleky. Zní to komicky, ale sranda to nebyla. Vyrazil jsem za Petrem a dohnal jsem ho až v hospodě U Kuchařů. ( děkujeme osazenstvu za vlídné přijetí. Po koncertu měli o další zábavu postaráno. Během minuty pod námi byli velké louže vody.) Ještě 5 minut jsme se klepali jak ratlíci. Petr naštěstí zajistil odvoz do cíle v hospůdce Pod skálou. Dlouho před námi dorazil Karel, jediný co dokončil trasu. Hrdina . Určitě by nepromokl na kost, kdyby se odpojil dříve. Moje chyba, příště musím být rozhodnější. Jako ředitel akce, jsem se rozhodl udělit medaile i mně i Petrovi. Vítězný Karel má naši nezměrnou úctu a obdiv. Takže za rok na startu v 5 hodin ráno.
PS: včera mi Petr říkal, že měsíc nesedne na kolo a nepojede Malevil, dnes už byl jiného názoru. Když se mně zeptáte proč to děláme, tak vám neodpovím. Je to v nás. Prostě jsme magoři.
Předně chci smeknout před všemi co dojeli. Kromě mě vlastně všichni.
Moc jsem se na tuhle akcičku těšil. Na našich „výletech“ před akcí jsem se ve sjezdech nepouštěl do ničeho velkého, aby to nedopadlo jako loni(porouchané ramínko). Trochu jsem se obával počasí. Zima teda hnus, ale aspoň nepršelo na startu. To by se na takovou kilometrovou nálož vyráželo špatně. Už ráno jsem do sebe nemohl dostat skoro žádné jídlo. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Při výjezdu na Kluka mě to dohnalo. Chytil mě žaludek. Byl jsem totálně bez energie. Nešlo mi ani tlačit kolo. Bylo těžké ukončit moje působení v této extrémní akci. Vlastně ani nevím jak jsem se dostal domů. Jediný co si pamatuju, že to trvalo neskutečně dlouho.
Večer vylezu z baráku. Svítí sluníčko a před sebou nad Kletí vidím úplně černou oblohu. Napadlo mě, že si to hoši asi pěkně „užívají“. Později v hospůdce při vyprávění se dozvídám o co všechno jsem přišel.
Hlavně mě dostala Karlovo pasáž: Při sjezdu z Kletě ztratil žlutou značku. Pobíhal v kroupách po lese jako blázen, aby cestu zase našel a nepřišel o vedení.
Mám v této akci zatím špatnou bilanci. Loni jsem nejel. Letos jsem zvládnul tak 10 km. Jestli to takhle půjde dál, tak se do cíle dohrabu až při 16-tém ročníku.
Snad si to s Vámi brzy užiju celé.
PS: Karlovi gratuluju k vítězství. Určitě to pro něj byla dobrá příprava na 24 hodinovku.
Ježdění zdar :-))))
Pavle, v létě to spolu projedeme. Pěkně v teplíčku a pohodě. Zatím kolo pouze když bude 20°C a výše.
Ultra zdar Lojza :))
Kamarádi přátelé souputníci, všech zůčastněným gratuluji že dojeli kam dojeli. Pavla mi je líto ,protže vím jako moc se těšil když to loni nevyšlo a letos to bylo kruté.
Kája je hrdina a zaslouží si tu krásnou placku:-). Jsem take rád ze to ,že se mu trasa líbila.Vůbes jsem netušil ,žeje on-line sledován na mapě kamarády z Extrema:-) to je fakt hustý. Jen bych to nedaval manželkám,:-) to je pak moc krátké vodítko:-)
Co bych dodal za se? Cely týden jsem spíš řešil jestli pojedu,protože se špatným počasým mi začalo otekat koleno , a příprava začala tím že jsem mazal mastmi všemožnými a až v pátek jsem koupil Koňskou pravou švýcarskou:-)
Janina mi koupila u řezníka 2xplátek roštěný v pátek v 20hod jsem to hodil na panev a mlsal červený maso na povzbuzení:-))
Jen jsem nemohl vůbec usnout:-))
Mast snad pomohla ja se mohl v sbotu postavit na start.
Jak krásně se mi jelo uplná pohoda slast orgasmus ale jen k Studenému potoku u Vitějovic.Tam jsem se asi udělal:-))
Foto v galerii vypovídá za vše.
Po kouskach jsem se dobelhal do Vitějovic a cestou jsem si zajistil nové kolo i když “ dětská 26tka“.(měštáka bez vzorku na plášti)
Tata s pomocí Janiny (manželka pro neznalé) mi ho devezli cca po 2 hod.
Když jsem tak čekal a ležel u silnice na konci vsi tak jsem z dáli slyšel nějakou panimámu.
Nestalo se tomu kolaři něco jak tam leží?. Asi měla strach a je to hezké :-))tak jsem jen na znamení zakmital nohama a ona asi uznala že jsem živý:-) po par minutách přišel jeden starousedlík s otázkou co se mi stalo.Já slušně vychovaný syn své maminky jsem mu odpověděl, že jsem utrhl šaltr.
Jeho odpověd ,že jestli chci pomoct tak že má v chalupě všelijaké haraburdí byla sice přátelská ale nepočítal jsem že by měl zrovna Sram x7, 9 speed .Tak jsem slšně poděkoval ne děkuji .
S tím odešel:-) a ja čekal dal.
S novým malým kolem jsem jel klukum v ústrety že počkám na Libínským sedle. Tam opět místní přátelští starousedlíci v hospododě. Jak jsou lidí fajn jen jsem koukal.
Po polívce a rádleru jsem sedl na měštáka a jel vstříc pokračování trasy 100 mil.
Moc se omlouvam , kamaradum že jsem neměl tu trpělivost na ně čekat.Jeli ve třech tak jsem počítal že se sjedem. Bohužel se tak nestalo a ja dojel osamocen a naštěstí ještě za slušných podmínek do hospůdky Pod skálou.
Co dodat na konec. Bylo krásné ale kratké:-)
Nyní s malým odstupem jsem si naplánoval ITT.
Takže pokud by se chtěl někdo přidat jsem mu k dispozici. Termín je bud za 14. nebo za 28 dní od původního termínu tjst. 25.5.2013
Biku zdar kamarádi:-)))))
Chci moc poděkovat za nevšední zážitek.
Těšil jsem se už 14 dnů předem na svých prvních 100 mil. Počasí mi kazilo náladu už od středy, ale Lojzíkovo ujištění „jedem za každého počasí“ mne definitivně postavilo na start.
V sobotu ráno jsme konečně vyrazili a já se mohl radostně opřít do pedálů mého oblíbeného X-Calibera. Kilometry nádherné trasy utíkaly a já byl jako u vytržení.
Něco už jsem kolem Budějek najezdil, ale na sobotní místa jsem se nikdy nepodíval. A tak jsem jen tiše zíral.
Vysoká Běta, Skalní vyhlídka, Bobík, Libín. Prostě Alenka v říši divů. Do toho pro mne naprosto nepochopitelné schopnosti „legendárních“ hochů cokoliv vyjet či sjet. Vysoká škola mountain biku online 🙂
Škoda zdravotních obtíží Pavla a technických trablů Jirky. Každopádně do Chvalšin jsme dorazili ve třech. Lojza mne přesvědčil ať jedu jestli může a protože se starší mají poslouchat. Odpoutal jsem se od kluků a hurá na Kleť.
Druhá část výjezdu a samotý sjezd byla těžko popsatelná tortura. Nevěděl jsem o tom, že kluci mají další technické problémy. Nevěděl jsem, že mají alespoň trochu toho rozumu. Jediné co jsem věděl bylo, že nechci udělat „Extrémákům“ ostudu a že musím dojet až Pod skálu. Byl jsem tak vystreslý, že jsem celý sjezd z Kleťe a cestu kolem Dívčáku jel se zamčenou vidlí.
Odměnou mi byla nádherná medaile a upřímné gratulace od „Legenďáků“.
Kluci díky moc. Nádhera se vším všudy. Příští rok, pokud zdraví dá, v 5 hodin v blocích na náměstí.
PS: a nebo za 14 dnů na 24 heures le Kohout.
Karle, jsem moc rád, že jsi s námi na akci vyrazil a měl jsi trpělivost. Kdybys na nás nečekal, tak jsi za sucha a v pohodě dorazil do cíle. (musím trochu upravit pravidla) Jinak členové Extrema musí být na tebe hrdí a musí se chlubit tvým úspěchem, kudy budou kráčet. Musíme to ještě někdy pořádně zhodnotit v hospůdce.
PS: musím sehnat parťáka na 24 heuers le Kohout, nebo vás přijdu povzbudit. Lojza