Sníh, led, bláto a koleje.

Nádherné březnové ráno, kdy mně sluníčko vzbudilo a na obloze ani mráček. Teploměr ukazoval pod nulou a to znamenalo, že sníh bude držet víc než před pár dny. Ráno se ozval i Pavel, který moudře přehodnotil plány a volil kolo. Kromě Honzy, který to v pátek nestihl domů do půlnoci a měl zaracha, tak jsme vyrazili ve čtyřech. Bahno, sníh a led. To byli atributy celé neděle, ale ještě něco, moje noční můra z kolejí. Těch kolejí bylo až až. Vyrazili jsme směrem na Vidov, co ještě šlo, ale dál kolem lesa do Doubravic to už začala legrace. Vyšší vrstva sněhu zaručovali dobrou zábavu a boj o udržení v sedle. Jirka s Pavlem nám ujíždí.

Jirka s Pavlem to zvládali bravurně, já s Petrem jsme vláli v ledových kolejích. Nejenom sníh nabízel zpestření nedělního dopoledne, ale pod sněhem a ledem na nás číhali hluboké louže. Vyhnou se i sebemenší bylo zbytečné. Dá se vyhnout těmto blátivím kolejím?

V Trocnově jsme se museli otočit ze dvou důvodů, časový press měl Pavel a Petr, já jsem podléhal totálnímu vyčerpání, pouze Jirka se těšil na kachnu se zelím. No museli jsme se zastavit na jedno.