Třídenní akce, které jsem se nemohl účastnit. Popis akce od Pavla níže. Fotogalerie a trasa.
Z Benešova do Písku 28.9.2012 – 30.9.2012
[map maptype=TERRAIN gpx=“/wp-content/uploads/gpx/Benesov-Pisek.gpx“ style=“width:600px; height:500px; border:1px solid gray; margin-right:20px; float:left;“]
Z Benešova do Písku – 222km,5273m
Už od zimy jsem měl naplánovanou trasu na parádní trojdenku. Díky šťastným událostem kluků (rozrůstající se rodiny) a mojí květnové indispozici, jsme dohodli termín na prodloužený víkend na konci září. Bohužel pro ostatní jsme si tuhle srandu střihli jenom ve dvou. Nejvíc mrzutý, že nejel, byl Lojza – nemoc je potvora. Sice chtěl, ale tělu tentokrát neporučil.
Já s Jirkou jsme v pátek nastupovali na vlak směr Benešov u Prahy. Po průjezdu areálem Konopiště a nastoupení do stezky vedle Konopišťského potoka začala zábava téměř hned. Sice se občas neslo přes kamenitá místa, ale zbytek za chvilková zdržení opravdu stál. Nadcházející přesun až nad Prosečnici byl plný nových asfaltových lesních cest 🙁 . To pravé ježdění zase začalo až po vlítnutí na červenou podél Sázavy. Sranda končila po opuštění řeky a nutných nastoupaných metrech směrem ke žluté značce na pravém břehu Štěchovické přehrady. Tady musím upozornit na parádní sjezd z Teletína po žluté směrem k Slapské přehradě. Přejetím přehrady a nástupem na býv. Svatojánské proudy začala jedna z nejlepších stezek jakou jsem kdy jel. Absolutní euforie. Jednoznačný vrchol dne. Stezka zaříznutá do svahu nad vodní hladinou. Pořád nahoru dolů a klikatící se jako nekonečný had.Přesto jetelná v tempu – paráda.
Přibližoval se konec dne, tak jsme začali řešit otázku noclehu. Zadařilo se až kousek od Mníšku pod Brdy. V penzionu u tratě. Výborné špagety nám vrátily ztracenou sílu.
Druhý den jsme začali nákupem jídla v Mníšku. Bylo potřeba se vyhrabat na brdskou hřebenovku (červená značka). Naše tempo zpomalilo až stoupání na Studený vrch. Kolem Kuchyňky a následně po modré jsme sletěli do Hostomic na oběd. Tahat oběd zpět na hřeben fakt bolelo, teda aspoň mě. Jirka vypadal, že se druhý den rozjel. Ještě teď moc nechápu jak vyjel po volných kamenech na Plešivec. I když kombinace:drobná postava, 29’er a výborná technika udělají svoje. Z Plešivce byl krásný výhled do kraje. S Jirkou jsme se rozplývali nad parádním sjezdem na Bludský Mlýn. Přibližováním k Příbrami se začalo zhoršovat počasí. Nejdříve dešťíkem a po projetí Příbramí, kde jsme doplnili zásoby, začalo slušně pršet. Přes déšť se nám jelo velice dobrě. Jediné narušení připravilo drsné stoupání na kopeček Maková s kostelíkem. Aspoň že odměna byla sladká. Hodně „vydařený“ sjezd (díky dešti slušná klouzačka) k hrázi Orlíku. Následné hledání noclehu dalo více práce než předešlý den, ale nakonec se zadařilo v zrekonstruovaném mlýnu. Teplé sprcha je parádní dar. Při cestě na večeři jsem navrhnul, že koupenou šunku a rohlíky necháme venku na okně. Při návratu koukáme, že se po verandě povalují naše pytlíky bez šunky jenom z pečivem. Byli jsme rozlobeni, ale nevěděli na koho.Ráno jsme zjistili, že za rohem je velký kotec okolo se prochází tři kočky. Tak nám bylo jasné, kdo si už večer pochutnal na naší snídani.
Pokračování příště.
Na zdraví, Kosík.
